Přísloví „Co Čech, to houbař“ vystihuje, jak hluboce zakořeněná je tradice houbaření v české kultuře. Houbaření je u nás oblíbenou rekreační činností také proto, že na rozdíl od jiných zemí je u nás sběr hub relativně volný, což přispívá k tomu, že houbaři tvoří početnou a velmi aktivní komunitu.

Vzhledem k dostatku vláhy a ideální teplotě vzduchu zažívají naše lesy právě teď v tomto období silný nápor houbařských nadšenců. Jako správce lesa nás těší zájem občanů o pobyt v lesním prostředí a jejich snahu o to, aby se houby zbytečně nepřemnožily….

Nicméně pojďme si připomenout pár bodů, které by svéprávný houbař měl mít na paměti.

1. Les, ve kterém se pohybuji a sbírám houby, někomu patří. Vlastník lesa, je dle lesního zákona k houbařům obvykle tolerantní….

2. Houby sbírám pro svou vlastní potřebu. Pro komerční prodej hub musím mít souhlas vlastníka lesa.

3. Nepoškozuji stromy, keře a půdní kryt - není to moje, nesluší se to a porušoval bych lesní zákon.

4. Když vidím lesníka, tvářím se radostně. Díky němu mám v košíku smrkové hřiby.

5. Po lese nejezdím autem, protože to zakazuje lesní zákon. Dříví se z lesa nevozí na trakaři, ale kamionem, proto svým autem nezarvu poslední výjezd z lesa.

6. Když se do lesa táhnu s plnou flaškou, tak tu prázdnou, s vypětím všech sil, domů už nějak donesu.

7. V lese nerozdělávám oheň, nejsem v Českém Švýcarsku.

8. V lese se neřve jak „na lesy“, lesní zákon to zakazuje. A otravuji tím ostatní návštěvníky lesa. O lesní zvěři ani nemluvě.

9. Les je obvykle součástí honitby, kde se chová a loví zvěř. Pro klid zvěře a bezpečnost návštěvníků je pro sběr hub vhodné využít světelnou část dne.

10. Všemi smysly si užívám lesní pohodu.

Shrnuto, návštěvník má právo les navštívit a sbírat přírodní plody pro sebe, ale musí respektovat ochranu lesa a práva vlastníka.